Regiony
Rezervovat
Jazyk
CS
Mýty a legendy okolo "Tiché noci" © Achensee Tourismus

Mýty a legendy

Pravdivé a nepravdivé příběhy

Vánoční píseň „Tichá noc, svatá noc“ odedávna podněcuje fantazii. Proto není divu, že se okolo ní vyskytuje mnoho mýtů a legend. Některé z nich, jako například příběh o hladové myši, která ohryzala varhany, se v povědomí lidí vytrvale drží. Také možná proto, že legendy většinu z nás fascinují. Mnoho jich je ovšem založeno na čisté nevědomosti. Koleda „Tichá noc, svatá noc“ je přitom neustále podrobně zkoumána. Bádání se týká vzniku i rozšíření písně a neustále přináší nové a nové poznatky.

Varhany v kostele byly rozbité kvůli myši

Pravdivost: 0%

Především okolo prvního uvedení písně „Tichá noc, svatá noc“, panuje mnoho legend a přikrášlených příběhů. V centru pozornosti je přitom nejčastěji otázka, proč byla koleda složena Franzem Xaverem Gruberem pro dva sólové hlasy a sbor s kytarovým doprovodem. Přeci jen byla kytara v tehdejších časech hudebním nástrojem spjatým především s prostředím hostinců. V kostele neměla podle dobového mínění co dělat. Jako vysvětlení se objevil příběh s myší, který se vypráví až dodnes. Hladová myš údajně nakousala měchy kostelních varhan. Tento hudební nástroj na Štědrý večer nemohl vydat ani tón a proto musela být melodie „Tiché noci, svaté noci“ hrána na kytaru. Příběh rozbitých varhan se datuje až do roku 1909, kdy o této „události“ napsal Josef Gottlieb ve svém článku. Verze o nenasytné myši se pak nachází také u Herthy Pauli v roce 1954.

  • Mnohem pravdivější je, že na varhany bylo možné hrát. Také je bylo ovšem potřeba opravit. Ještě v témže roce byl povolán stavitel varhan Carl Mauracher z Zillertalu do Oberndorfu, aby se na hudební nástroj podíval.
  • Joseph Mohr a Franz Xaver Gruber se mohli předem dohodnout, že báseň zhudební za pomoci kytary, protože skladbu měli v plánu zpívat teprve až na závěr půlnoční mše před jesličkami.

Píseň „Tichá noc, svatá noc“ složil Michael Haydn

Pravdivost: 0 %

Jména autorů textu a hudby „Tiché noci“, Josepha Mohra a Franze Xavera Grubera, byla mnoho let neznámá. V roce 1854 však královská dvorní kapela v Berlíně poslala do opatství Sv. Petra v Salcburku dotaz ohledně původu písně, kterou chtěla zařadit do svého repertoáru. Předpokládalo se, že „Tichou noc“ složil Michael Haydn, který byl úzce spjatý s klášterem Sv. Petra. Ve zdejším sboru v té době ovšem zpíval syn Franze Xavera Grubera Felix, který o dopise informoval svého otce. Ten pak ve svém působišti v Halleinu napsal prohlášení o autorství vánoční písně, kde také přiblížil příběh vzniku písně.

„Tichá noc, svatá noc“ je tyrolskou písní

Pravdivost: 0 %

Domněnka, že je píseň „Tichá noc, svatá noc“ tyrolskou písní, je úzce spjatá s okolností, že se mezinárodně proslavila díky farmářské rodině z tyrolského Zillertalu. Sem, do své domoviny, píseň přivezl Carl Mauracher ze své pracovní cesty za opravami varhan v Oberndorfu. V Zillertalu se koledu naučila pěvecky nadaná selská rodina, která si během zimy přivydělávala na cestách po Evropě prodejem svého zboží. Takzvaní Tyrolští národní pěvci převzali skladbu do svého repertoáru a zpívali ji na vánočních trzích, kde prodávali své výrobky. Nejprve to byli sourozenci Strasserovi a poté i Rainerovi, kteří proslavili píseň za hranicemi. Jedno z prvních uveřejnění písně se datuje v Drážďanech do roku 1830. Nakladatel August Robert Friese publikoval skladbu ve sbírce s názvem „Čtyři pravé tyrolské písně“. Tak vznikl mýtus, že je „Stille Nacht! Heilige Nacht!“ tyrolskou písní.

Lebka Josepha Mohra byla exhumována

Pravdivost: 100 %

Na hřbitově ve Wagrainu je skutečně pohřbeno tělo faráře, ne však jeho lebka. Jak je to možné? V roce 1912 chtěl sochař a farář Joseph Mühlbacher zhotovit pomník Grubera a Mohra. Ten se ale po celý život bránil portrétování, takže nebylo vůbec zřejmé, jak vypadal. K tomuto účelu tedy byla zařízena exhumace jeho lebky. Hrob ve Wagrainu byl nalezen a část těla odebrána. Po dokončení pomníku už ovšem nebyla lebka dopravena zpět na wagrainský hřbitov. Byla uložena na oberndorfském obecním úřadě až do stavby vzpomínkové kapličky věnované písni Tichá noc, kde byla nakonec zazděna. Odlitek reliéfu se nachází na úpatí kopce, na kterém stojí kaple pojmenovaná Stille-Nacht-Kapelle. Pravdou ovšem je, že toto vyobrazení Mohra má se skutečností jen pramálo společného. V roce 1912 nebyly rozhodně tak dokonalé techniky, aby bylo možné provést realistickou rekonstrukci lebky člověka.

Joseph Mohr a pytlák z Hintersee

Pravdivost: 85 %

Dodnes se vypráví v Hintersee, kde Joseph Mohr poprvé začínal jako samostatný farář, že odkoupil od pytláka maso, aby ho poskytl chudé rodině s mnoha dětmi. Mnozí lidé z 272 obyvatel Hintersee si tehdy přilepšovali díky přísně postihovanému pytláctví. Odkud Mohr získal peníze na „zakázanou“ zvěřinu, je nejasné. Sotva k tomu však mohl vynaložit vlastní prostředky. Říká se, že si možná „půjčil“ peníze v kostele z měšce od zvoníka. Kvůli tomu mohl být také dopaden a udán, neodpykal si za to ovšem trest ve vězení.

Existuje pravý čas, kdy se může zpívat „Tichá noc“

Pravdivost: 0 – 100 %

Zatímco v nejrůznějších zemích „Tichá noc, svatá noc“ hraje z rádií po celou dobu před Vánocemi, drží se většinou v alpských oblastech striktní pravidla. „Tichou noc, svatou noc“ je nejlepší zpívat jen 24. prosince, a to teprve na Štědrý večer.

Jeden obzvláště odstrašující příklad porušení tohoto „pravidla“ se dokonce traduje mezi dětmi v Bavorsku. Tady se říká: „Když se zpívá tato písnička jiný den, než 24. prosince, zemře kvůli tomu nějaký člověk.“

Turistický region Rakousko poskytněte nám zpětnou vazbu a získejte nevšední zážitky z dovolené!