Regiony
Rezervovat
Jazyk
CS
Zimní zvyky @ SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger

Zimní zvyky

Když mystické postavy chodí krajem

Když se začínají v Salcbursku krátit dny a prodlužovat noci, nastává čas mýtů, pověstí a legend. V ulicích vesnic a měst se člověk může večer setkat s celou řadou podivuhodných postav. Jde například o krásné nebo zlé Perchty, takzvané Tresterery nebo krampusy. Divoké reje „Trestererů“ jsou například k vidění pouze v salcburské oblasti Pinzgau. Jejich průvody představují fascinující podívanou, která umožňuje bližší seznámení s prastarými pohanskými zvyky. Zde se dozvíte, kde můžete tyto mystické postavy zahlédnout.

Krampusové a Perchty jsou v Salcbursku neodmyslitelně spjatí s obdobím Vánoc, stejně jako adventní trhy. Průvody mystických postav v děsivých maskách jsou pro alpské regiony typické a patří k vánočním zvykům v Salcbursku. Předvánoční klid je však v malebných horských vesničkách zdánlivý. Sotva se slunce skloní za hory, posvátné ticho přeruší řinčení těžkých kravských zvonců a řetězů. Přichází ďábelští krampusové, Perchty, Trestereři a další postavy z dávných časů. Jsou spojovány s pozůstatky středověkých procesí se znázorňováním ďáblů.

Načíst video
Zobrazení tohoto prvku můžete aktivovat tlačítkem . Aktivací integrace si prohlížeč vyměňuje data s příslušnými poskytovateli. Aktuální stránka nemá žádný přístup ani vliv na obsah, typ, ukládání a zpracování těchto údajů. Kliknutím na tlačítko povolíte soubor cookie agreedtoyoutube, tento soubor cookie můžete odvolat v nastavení ochrany osobních údajů.

Podoba krampusů se historicky příliš nezměnila. Na sobě mají stále kožešinové kabáty a vesty, nejčastěji z kozí nebo ovčí kůže. Okolo těla nosí opasky s velkými těžkými zvonci. Nesmí chybět metla z tenkých březových větviček nebo dokonce kravský ocas. A samozřejmě pečlivě vyřezávaná, děsivě vypadající maska.

Zimní zvyky v Salcbursku

Průvody krampusů trvají přibližně do 6. prosince. Čas takzvaných „Percht“ nastává teprve okolo Vánoc. Postavy se dělí na „krásné Perchty“ a zlé „Schiach“ Perchty. Je s nimi spojovaná víra v dobrý rok a úrodnost půdy. V celé zemi chodí v období takzvaných kouřových nocí mezi Štědrým dnem a Třemi králi. Hlasitým zvoněním nebo říkadly vyhánějí zimu a negativní síly. Krásné Perchty doprovázejí také tzv. Pinzgauští Trestereři (Pinzgauer Tresterer), kteří předvádějí mystické tance v zajímavých kostýmech.

Trestereři – symbol hojnosti a plodnosti

Někde nosí obleky z rudého brokátu a klobouky ozdobené pestrými hedvábnými stuhami. Trestereři v Stuhlfeldenu jsou v Salcbursku naprosto jedineční. Skupiny, které se věnují těmto historickým představením působí kromě Stuhlfeldenu také v Zell am See, Brucku a Unkenu. Členové „Trestererských spolků“ se dlouhé týdny připravují na své vystoupení, nechávají si šít kostýmy a nacvičují stovky let staré tance. Pro ně je typické divoké skákání s máváním šátky, vyšívanými symboly plodnosti a úrody.

Členové „Trestererských spolků“ se dlouhé týdny připravují na své vystoupení, nechávají si šít kostýmy a nacvičují stovky let staré tance

Trestereři v Unkenu © SalzburgerLand Tourismus, Achim Meurer, Tresterer in Unken

Ve Stuhlfeldenu chodí průvody Trestererů 6. ledna a zastavují se na své trase na šesti místech. Zakončení probíhá na více než 560 let starém statku Unterzehentnerhof v části obce Pirtendorf. Nejedná se o žádné okázalé představení pro veřejnost. Zvyk je takový, že Trestereři vystupují jen na statcích, které mají očistit od všeho zlého a popřát hojnost v nadcházejícím roce. Ve Stuhlfeldenu ale nemusí o tuto podívanou přijít ani přihlížející, kteří jsou na farmách vítanými hosty.

Divoký hon v Untersbergu

„Wilde Gjoad“ se koná vždy 2. čtvrtek adventního období. Podle legendy má bůh větru a smrti Wodan se svým vojskem škodit v okolí Untersbergu. Členové družiny „Divokého honu“, tedy smrtka, čarodějnice, strašidelný kozel a postavy z unterbergské legendy, jako je divoženka, strašidlo s kančí hlavou a medvěd, se setkají na tajném místě a odtud táhnou od statku ke statku. Zde tropí rámus, lomozí a při bubnování a hře na flétny tancují. Kde přesně se členové družiny „Divokého honu“ sejdou, se účastníci dozvědí až v den konání průvodu.

„Zvoníci“ přicházejí…

Na některých místech v Salzkammergut, ve Flachgau, Ennstalu a Salcburku jsou k vidění v ulicích takzvaní „Glöckler“. Bíle oblečení muži s ručně zhotovenými lucernami, které nosí na hlavě, se vydávají od domu k domu. Fantazii se u tvarů čepice „zvoníků“ meze nekladou. Lze spatřit hvězdy v různých variacích stejně jako pyramidy a komety.

Hry Percht v Gollingu: souboj mezi létem a zimou

Skupina Percht ze spolku „D‘ Rabenstoana“ v Gollingu chodí 5. ledna od domu k domu a přeje hodně štěstí a vše zlé pryč. Farmáři s Perchtami tancují před statky a návštěvníci či obyvatelé okolních stavení přihlížejí. Tato starodávná tradice má představovat zápas léta se zimou.

Perchty se zobáky v Raurisertalu

Pozdě odpoledne 5. ledna putují po Rauriském údolí Perchty se zobákem, aby se přesvědčily o čistotě a pořádku na statcích. Příchod ohlašuje jejich „Ga Ga Ga“ a běda tomu, u koho najde špínu. Takovému lenivému člověku by „rozřízla břicho a nacpala mu tam všechny nečistoty a nešvary“ – o čemž svědčí i její obrovské nůžky, které s sebou kromě nůše na dárky nosí. Díky charakteristickému padesáticentimetrovému zobáku vypadá jako obrovský pták.

Po Rauriském údolí chodí Perchty se zobákem, aby se přesvědčily o čistotě a pořádku na statcích

Perchty se zobáky v Raurisu © TVB Rauris

Pongauský průvod Percht

V den Tří králů (6. ledna) se konají velké slavnostní průvody percht v Gasteinu, St. Johannu, Bischofshofenu a Altenmarktu. Množství rozličných masek se v průběhu doby rozdělil do dvou hlavních skupin. Jednu stranu vedou krásné Perchty, druhou zastupují postavy zlých „schiach“ Percht. Kolem obou skupin krouží spousta doprovodných figur, které se vztahují často k typickým postavám světa povídek a bájí nebo z lidového života. S Perchtami je spojena víra v dobrý rok a v úrodnost půdy.

Salcburské adventní zvyky

4. prosinec – kvetoucí třešňové větve jsou znamením úrody

Jako patronka lidí z hor ve vyobrazení s věží a mečem je svatá Barbora důležitou postavou Salcburska. Stala se svatou, protože se proti vůli svého otce nechala pokřtít. Ten ji poté potrestal uvězněním ve věži a dokonce setnutím hlavy. Podle legendy poté měly na jejím hrobu kvést květiny. Na tomto základu vznikl obyčej rozkvetlých třešňových větví, které mnoho žen v Salcbursku 4. prosince, tedy v den svátku Barbory, nosí do svých domovů. Pokud má člověk štěstí, opravdu se rozevřou květy větviček ve znamení plodnosti a úrodnosti. Pokud ne, může to znamenat, že zima je mírná a že ten rok bylo zatím jen málo mrazíků.

5. a 6. prosinec – čert a Mikuláš

Svatý Mikuláš je nositel dárků, na kterého narazíte ve dnech kolem 6. prosince na spoustě míst. Oblečen do biskupské čepice a vybaven pastýřskou holí přichází do domovů, aby se zeptal dětí, jestli byly hodné. Pokud přitakají nebo řeknou básničku, mohou se děti těšit nad tradiční červenou mikulášskou punčochou plnou sladkostí, mandarinek, oříšků a malých překvapení. Uctívání svatého Mikuláše jako patrona školáků, námořníků a pekařů sahá až do 6. století a panuje kolem něj mnoho legend, které Mikuláše vykreslují jako laskavého dárce a dobrodince. Často doprovází Mikuláše i čert.

Mikulášova družina s andělem a čertovskými Krampusy shlíží na údolí Dachsteinu

Mikuláš a Krampusové v Gasteinu © Gasteinertal Tourismus

Tři čtvrtky před Vánocemi

Tyto tři čtvrtky se vztahují ke Kristu a Svatému přijímání (eucharistie). Večer od domu k domu v Salcbursku putují lidé v tradičním oblečení a nesou s sebou hole a lucerny. Kdo jim otevře, bude odměněn písněmi a básněmi. Původní význam tohoto zvyku není stoprocentně doložen: mohl by znamenat ohlášení Vánoc, požehnání a věštby, zahnání zimy nebo také novoroční přání.

Anklöpfler © SalzburgerLand Tourismus, Michael Groessinger

Nošení obrazu panenky Marie a hledání noclehu v době adventu

Ve městě Salcburk stejně jako v mnoha horských vesnicích se tradice nošení ženského obrazu stále ještě zachovala. Vedle hledání noclehu patří tento zvyk k ohlášení oslavy Vánoc. Vypodobnění Marie v očekávání nebo obrázek přístřešku se přitom nosí od rodiny k rodině, kde je obřad doplněn zbožnými zpěvy a modlitbami. Návštěva ženského obrazu znamená ochranu člověka a požehnání pro rodinu a dům. V salcburském pohoří, konkrétně v Pinzgau, existuje ještě mnoho soukromých „tabulí s podobiznou ženy“, částečně originály ze 17. a 18. století. Zatímco hledání noclehu bylo historicky uskutečňováno devět posledních večerů před Štědrým večerem, v současné době se vztahuje na celý advent.

Vánoční zvyky v Salcbursku

Kouřové noci provoněné bylinkami

K adventu patří i vůně kadidla a sušených bylinek. Starý zvyk vykuřování je i v současnosti dodržován především na venkově. Takzvané kouřové noci (Raunächte) trvají 12 dní a čtyři hlavní noci jsou 21.12. (Thomasnacht – sv. Tomáš), 24.12. (Christnacht – narození Krista), 31.12. (Silvesternacht – silvestrovská noc) a 5.1. (Dreikönigsnacht – Tři králové). Jde o mystické noci, ve kterých podle legendy v domech a na statcích řádí divocí duchové. Na sv. Tomáše (21.12.) začíná první ze čtyř kouřových nocí. V mnoha rodinách v Salcbursku se každý rok sypou na pánve uhlíky z kamen, přidává se k nim pryskyřice nebo byliny a rozmisťují se v celém domě. Kouř má v pokojích očistnou funkci, vyhání z domu vše špatné, je ochranou a požehnáním pro všechny jeho obyvatele.

Telata ve stáji zvědavě čichají k pánvi s vykuřovadlem z bylinné směsi, která má mít očistnou a ochrannou moc

Voňavá směs bylin a pryskyřic se nosí i do stájí © SalzburgerLand Tourismus, Achim Meurer

Ježíšek v jesličkách

Kromě vánočního stromu představují i jesličky typický symbol Vánoc. Historii jesliček můžeme sledovat až do 13. století k Františkovi z Assisi, který v roce 1223 v Grecciu (Itálie) postavil první jesličky. V Salcbursku připomínají tyto jesle, které jsou ztvárňovány jako scéna kolem narození Ježíše, spíše malé salaše, které kutilové láskyplně tvoří a často z nich vznikají hotová mistrovská díla. V době adventu je člověk může spatřit v četných kostelech.

„Vyšleháním ke zdraví a svěžesti“

Především v Lungau udržovaná tradice šlehání březovými větvičkami v den „nevinných dětí“ (28.12.) má přinést požehnání a zdraví. V Lungau se k tomuto zvyku traduje básnička o zdraví a svěžesti, které přicházejí po vyšlehání větvičkou spolu s Ježíškem.

Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar  

Tři králové chodí i v Salcbursku 6. ledna od domu k domu s betlémskou hvězdou. Zpívají, recitují a žehnají obyvatelům domů.

 

Povánoční tradice a zvyky v Salcbursku

Očišťování Panny Marie 2. února signalizuje konec doby Vánoc

S oslavami očišťování Panny Marie 2. února (Hromnice) končí také celé Vánoce: v tento den vynášíme poslední vánoční stromky a jesličky uklidíme na půdu pro příští rok. Význam tohoto dne spočívá v dnešní době především v církevním požehnání svící, jejichž světlo může být vysvětlováno jako hřejivý a očistný element a také jako symbol života.

Řehtačky – starý zvyk i soupeření

„Řehtačkami“ mají být probuzeni dobří duchové, jaro a především slunce a zahnána temnota zimy. Staré přísloví zní: „Mnoho řehtání přinese dobrý rok.“ Tento starý zvyk byl nově osvěžen zavedením soutěže, kdy se sejde více než 1000 „řehtačů“ z Rupertigau a Flachgau a porovnává se sehranost, hlasitost a rytmus seskupení asi sedmi řehtačů.

Oslavy řezníků a mávání vlajkami

Svátek řezníků se oslavuje stejně jako zkouška síly a šikovnosti v mávání vlajkami o masopustní neděli. O znovuzavedení tohoto zvyku se zasadil Erwin Markl v roce 1981. Od té doby toto výročí začíná bohoslužbou v salcburském františkánském kostele a na závěr jde slavnostní průvod do dvora ke Svatému Petru, kde se řezničtí tovaryši “očistí od hříchů” ze své doby vyučení skokem do dřevěné kádě a podrobí zkoušce svou sílu máváním vlajkami.

Nabídky
Turistický region Rakousko poskytněte nám zpětnou vazbu a získejte nevšední zážitky z dovolené!