Regiony
Rezervovat
Jazyk
CS

Park zvířat Ferleiten v zimě

Přírodní rezervace Wildpark Ferleiten je v létě magnetem pro návštěvníky. Nachází se pod mýtnou branou na vysokohorskou silnici Grossglockner a je obklopená impozantními vrcholky hor.

Štěbetání lidí se mísí se zvuky zvířat, když ale v listopadu začne sněžit, padne před touto scénou opona. Zimní uzavírka obce Fusch oddělí tuto část údolí od okolního světa. Teprve od začátku května, kdy je dokončeno odklízení sněhu na Glocknerstrasse, se znovu otevře závora a do údolí se vrátí první návštěvníci. Možná si kladete otázku, jak tyto zimní měsíce v přírodním parku tráví zvířata a rádi byste nahlédli do jeho zákulisí. Za úsvitu jsme se setkali s ošetřovatelem zvířat Huberta Reitera u zimních zábran. Ty signalizují návštěvníkům, že nelze jít dál. Tím je oblast na konci údolí Fusch úplně liduprázdná. Tedy skoro, protože Hubert je tu samozřejmě celou zimu. Musí se každý den starat o bizony, rysy, sovy a spol.

Profesionální lovec, chovatel a ošetřovatel v přírodní zoo je tady jako doma. Když začne mluvit o „svých“ zvířatech, rozzáří se na jeho vousaté tváři úsměv. Od listopadu do května je obvykle jediným „dvounožcem“, který se v chladných měsících do oblasti na vysokohorské silnici Glocknerstraßemusí občas s námahou probojovat. Uprostřed zimy je možné dostat se do přírodního parku pouze na sněžném skútru. Každodenní cesta pro něj není bezpečná. Kvůli mnoha lavinám na tomto úseku silnice Hubert při vánicích a riziku sesuvu sněhu často přenocuje v zázemí Wildparku.

Údolí klidu

Do útulného domku pro ošetřovatele vedou také naše první kroky, protože Hubert musí před začátkem práce ještě roztopit kachlová kamna, aby se místnost ohřála. 60letý muž narozený ve Štýrsku, který se již 15 let stará o zvířata ve Ferleitenu jako profesionální ošetřovatel u šálku horké kávy vypráví: „Příroda a svět zvířat vždy byly mému srdci blízké. Dříve jako profesionálnímu lovci a dnes jako chovateli zvířat. Zima tady ve Ferleitenu je pro mě krásným, i když často pracovně náročným časem. Užívám si absolutní klid v ústraní. Společnost mi tu dělá jen můj věrný Wotan.“ Čtyřletý hanoverský barvář slyší své jméno a vstává jako na povel ze svého místa v rohu místnosti a radostně vrtí ocasem, jako by chtěl svému páníčkovi říct „tak vzhůru do práce!“
Na zhruba 20 hektarech už na krmení čeká 160 zvířat původem z Alp. Už z dálky slyší vrčení traktoru a zvědavě se houfují na kraji svých výběhů. Jen dva obyvatelé přírodního parku tím nejsou nijak ohromeni. Grete a Bezi, medvědi hnědí, od prosince hibernují. Probudí se s hladovým bručením až na začátku března.

Wotan se teď raději schovává ve vyhřáté místnosti, zatímco Hubert Reiter vjíždí traktorem do stodoly, kde je skladováno krmivo. Traktor s nakladačem naplňuje kolečko za kolečkem směsí kukuřičné siláže. Tento mix lisovaných jablek a kukuřice je bohatý na vlákninu a energeticky vydatný. Společně se senem a koncentrovaným krmivem pro přežvýkavce je hlavní potravou místních obyvatel zdejší zoo. Ve směru hodinových ručiček jezdí Hubert ke každému výběhu: daňci, siky, bizoni, jeleni, mufloni, kozorožci a kamzíci se důvěřivě blíží, když Hubert vylézá z traktoru a plní jejich koryta krmením.

Setkání s divokými zvířaty

„Kde je můj Weibal?“ Zavolá do obrovského jeleního výběhu a začne čistit místo pro krmivo. Aby se zabránilo nemocem zvířat, čistota je nezbytná. U žlabu se objevuje jedno zvíře za druhým. Přímo uprostřed stojí kapitální jelen, který majestátně vystavuje na odiv své paroží. „Nosí tyto parohy až do března,“ vysvětluje Hubert, „potom svou ozdobu hlavy shodí a do léta je bude mít zase na hlavě v celé jejich kráse a velikosti.“

Když dojdeme k výběhu bizonů, dá se stádo s hlasitým dupáním do pohybu a následuje Huberta až k místu krmení. Obrovský bizoní býk se na nás upřeně dívá obrovskýma tmavýma očima. V tuto chvíli jsme opravdu šťastní, že nás mezi sebou odděluje plot. Hubert se směje a říká: „Bizoni jsou velmi mírumilovní, ale do bizoního býka byste se neměli moc navážet, když má špatný den.“ Pro bizoní tele, které se narodilo v červenci tohoto roku je to první zima v přírodním parku. Ale studený vítr, který nám píská kolem uší, mu vůbec nevadí a hladově se žene po jídle. Zatímco se staráme o kamzíky, osly a muflony, ptám se Huberta, zda vstupuje do každého výběhu. Pohotově odpoví: „Samozřejmě! Jen ne k medvědům, to by bylo moc nebezpečné! Opatrnost se vyplatí také u divokých prasat, neměli byste se k nim otáčet zády. A náš tetřev dokáže být taky někdy dost agresivní chlapec.“

Zvířecí symbol Alp

Když vstoupíme do ohrady, nemáme pocit, že by měl zaútočit. Alpský kozorožec se svými impozantními srpy rohů se pomalu a rozvážně přibližuje. Toto symbolické zvíře Alp, které bylo dříve opředeno různými mýty, téměř vyhynulo, jak je možné číst na informační tabuli před výběhem. Kozoroh se však do Rakouska opět dostal z poslední malé kolonie v italském Gran Paradisu. V současnosti tak znovu žijí v regionech okolo Glockneru, v Oberpinzgau nebo Raurisu a jeho stavy jsou zajištěny. Rys, který už dostal svůj příděl masa a klidně se potuluje po okolí, byl v posledních letech v Pinzgau také spatřen ve volné přírodě.

Pouze vlčí výběh je v současné době prázdný a osiřelý. Dva až tři mladí vlci zde budou ubytováni až na jaře, kdy jejich vytí oživí současný klidný ráz přírodního parku. Při druhém okruhu parkem se mění krmivo. Do kbelíků s krmivem se teď dává zelenina, ovoce, chléb, směs zrní a jednodenní kuřata. Ošetřovatel sestavuje s láskou a péčí jídelníčky pro jednotlivá zvířata. „Tohle je pro tři mývaly, kuřata dáme dravým ptákům a tenhle kbelík je pro bratra se sestrou,“ usmívá se a ukazuje na cestu k makakům, kteří už netrpělivě třesou mřížemi klece.

Hubert Reiter se znovu plahočí sněhem, aby na celý den poskytl příděl pro bažanta, tetřeva, morčata, zajíce, výra a sýčka. Pro každého z obyvatel parku má pár milých slov a kontroluje, zda jsou všichni zdraví. Všechna tato zvířata přirozeně vyžadují velké množství krmiva: jen v zimě je zapotřebí přibližně 80 tun sena, 50 tun krmiva s vlákninou (kukuřičná siláž, krmná řepa a mrkev), 5 tun koncentrovaného krmiva, dále zásoby masa pro rysy, ovoce a zelenina. Přírodní rezervace Wildpark Ferleiten byla založena v roce 1980 Georgem Mayr-Reischem na opuštěné farmě a je stále v soukromém vlastnictví. Náklady na údržbu se pohybují kolem 145 000 eur a k tomu je potřeba stále zlepšovat životní podmínky zvířat. Vše je pokryto výhradně vstupným průměrně 60 000 návštěvníků.

Hubert Reiter ale na léto a mnoho návštěvníků nemyslí. Už si píše nákupní seznam. Dnes po krmení vyjede z údolí, aby zajistil čerstvé zásoby. Protože také zítra, pozítří a každý další den v zimě se potřebuje s plným pracovním nasazením postarat o své chráněnce.

Turistický region Rakousko poskytněte nám zpětnou vazbu a získejte nevšední zážitky z dovolené!