Orlosupa bradatého můžete pozorovat v Krummltalu © Hans Ruedi Weyrich
Výlety za pozorováním supů v Krumltalu jsou mimořádným zážitkem. Průvodci, strážci Národního parku, jsou opravdoví znalci tohoto prostředí. Vybaveni dalekohledy rádi zasvětí zájemce do tajů alpské fauny a flory. Podívejte se na supy bělohlavé a orlosupy bradaté zblízka!
Sraz na parkovišti
Včerejší noční bouřka za sebou nechala stopy. Kameny lesní cesty, vlhké deštěm, se lesknou v ranním slunci. Pára stoupá z alpských luk, jejichž intenzivní zeleň působí až neskutečně. Na parkovišti v Krumltalu v údolí Rauris stojí skupinka neohrožených výletníků. Někteří ve velkých pláštěnkách, jiní odvážlivci v krátkých rukávech. Ale všichni s nadějí a očekáváním, že uvidíme největší létající ptáky na světě: supy!
Vzhůru za pozorováním supů © Alpine Management Art Media GmbH
Vzhůru za pozorováním supů
Není tedy divu, že pohled už bloudí po korunách stromů směrem k nebi. „Přesto si dávejte pozor, kam šlapete,“ směje se strážkyně národního parku Mariella Voglreiter. „Dám vám vědět, až se objeví první sup.“ A zatímco si přes rameno přehazuje batoh se stativem a dalekohledem, podněcuje naši netrpělivost. „Dnes máme ideální počasí na pozorování supů. Brzy vyjde slunce: Velcí dravci jsou závislí na termice a vždy létají blízko skalních stěn. Nebude to dlouho trvat a uvidíme první.“
Skalní stěny se někdy halí do mlhy, ta ale většinou rychle přejde © Edith Danzer
A zatímco dole šumí potok Krumlbach a na vlhkých skalních stěnách ještě visí poslední závany mlhy, vyrážíme na tento zvláštní druh ornitologické výpravy: túra Krumltalem k chalupě Bräualm zabere dobré dvě hodiny. Deset dravců, jak nám bylo slíbeno, bychom měli určitě vidět. Když je dobrý den, může jich být až padesát!
Návrat supa do přirozeného prostředí
Vysoko čnějící skalní stěny tak přesně odpovídají ideálnímu stanovišti orlosupa bradatého, že tady již v 80. letech 20. století bylo rozhodnuto o znovuosídlení vyhynulými ptačími druhy. „Orlosupi bradatí původně pocházeli z Alp. Poslední exemplář byl zastřelen v Rakousku v roce 1906.
Supi nikdy nebyli obzvláště ceněni. Kvůli jejich velikosti, možná také kvůli vzhledu, a protože jsou to mrchožrouti, okolo nich vzniklo mnoho hororových příběhů,“ vypráví Mariella Voglreiter cestou. „Jedna z věcí, která se o nich říkala, byla, že odnášejí jehňata a kamzíky, a dokonce že jedí děti.“
Okouzleni jsou i malí pozorovatelé © Edith Danzer
Sup jako hygienická policie
Děti v naší skupině vyděšeně zírají. Ne, samozřejmě, že nic z toho není pravda! „Supi jsou dokonce jakousi hygienickou policií v Alpách,“ pokračuje Mariella. „Zajišťují, aby byla uhynulá zvířata včas zlikvidována. K tomu supi provádějí průzkumné lety a jakmile objeví mrtvé zvíře, přivedou celý svůj klan na hostinu. Supi jsou velmi společenská zvířata: vždy se dělí! Zatímco supi bělohlaví žerou maso, orlosupi bradatí se živí hlavně kostmi, šlachami a svaly. Tak dostali svou přezdívku „lamači kostí“.
Nyní se zvětšují i oči dospělých. Kvůli vzrušujícím příběhům, které Mariella vypráví, ale také proto, že se po půl hodině zastavuje a vybaluje dalekohledy. „Tak, tady jsou,“ říká a ukazuje nahoru. A je to pravda, krouží tam nahoře! Mohutní supi s dvoubarevnými křídly, která mají rozpětí až tři metry. „Tohle nejsou orlosupi bradatí, ale supi bělohlaví,“ vysvětluje Mariella Voglreiter. „Jsou tu jen na léto a do na podzim se vrátí Chorvatska.“
Sympatická průvodkyně Národním parkem Mariella Voglreiter © Alpine Management Art Media GmbH
První seznámení se supy
Ptáci majestátně krouží vzduchem: dva, tři a ještě jeden! Najednou už trochu chápete, proč se jich lidé ještě před více než sto lety báli. I z dálky se zdají být obrovští. Velký zobák září na slunci a těla ptáků vrhají tmavé stíny na skalní stěny. „Ty jsou také známé jako spací stěny,“ vysvětluje Mariella Voglreiter. „Zatímco orlosupi bradatí staví velká hnízda, supi bělohlaví raději jen stojí a spí čelem ke skalní stěně.“ Jak pohodlné!
A zatímco se všichni postupně dívají dalekohledem nebo fotí, pohledem dál bloumají ve výšinách. Pokud jste ze začátku nic neviděli, oko si brzy zvykne. A tak netrvá dlouho, než se objeví další ptáci: první orlosupi bradatí! Zatímco svišti už dávno zmizeli ve svých podzemních obydlích (mezi supy by mohl být také orel), postupujeme pomalu vpřed. Úžas a zvědavost, které nutí neustále se dívat dalekohledem, jsou příliš silné.
Konečně se na obzoru objevují supi © TVB Rauris
Koukat kde co lítá
Nakonec dorazíme do Bräualm. Natěšení a stále s pohledem do oblak „kde co lítá“. Selka nás zdraví: „Griaß euch! Tak viděli jste supy?“ Naši fascinaci chápe a slibuje nám: „Jen si tady sedněte a dejte si něco k jídlu, dnes létá supů spousta. Budou se na vás shora dívat, jak si dáváte svačinu a o něco později vás pak doprovodí z údolí domů.“ A měla pravdu.
Chata Bräualm v Krumltalu v 1601 metrech © Edith Danzer
SE STRÁŽCEM NÁRODNÍHO PARKU DO „ÚDOLÍ SUPŮ“
Každý, kdo chce pozorovat orlosupy bradaté nebo supy bělohlavé ve volné přírodě a v přirozeném prostředí, má po celé léto možnost zúčastnit se exkurzí v rámci „Letního programu se strážci Národního parku“. Exkurze vedou zkušení průvodci Krumltalem. Výstavu „Králové oblohy“ si můžete prohlédnout také v Rauris-Wörth.
Krumltal lze samozřejmě projít i individuálně. Ochrana kmene orlosupa bradatého má však nejvyšší prioritu, zejména na začátku léta. Lidé by neměli opouštět stezky v okolí hnízd, zakázáno je také filmování a fotografování v prostoru hnízda. Turisty vyzýváme, aby byli ohleduplní a zdrželi se průzkumnických túr takzvaně na vlastní pěst.
