Výlety za pozorováním supů v Krumltalu jsou mimořádným zážitkem. Průvodci, strážci Národního parku, jsou opravdoví znalci tohoto prostředí. Vybaveni dalekohledy rádi zasvětí zájemce do tajů alpské fauny a flory. Podívejte se na supy bělohlavé a orlosupy bradaté zblízka!
Sraz na parkovišti
Včerejší noční bouřka za sebou nechala stopy. Kameny lesní cesty, vlhké deštěm, se lesknou v ranním slunci. Pára stoupá z alpských luk, jejichž intenzivní zeleň působí až neskutečně. Na parkovišti v Krumltalu v údolí Rauris stojí skupinka neohrožených výletníků. Někteří ve velkých pláštěnkách, jiní odvážlivci v krátkých rukávech. Ale všichni s nadějí a očekáváním, že uvidíme největší létající ptáky na světě: supy!
Vzhůru za pozorováním supů
Není tedy divu, že pohled už bloudí po korunách stromů směrem k nebi. „Přesto si dávejte pozor, kam šlapete,“ směje se strážkyně národního parku Mariella Voglreiter. „Dám vám vědět, až se objeví první sup.“ A zatímco si přes rameno přehazuje batoh se stativem a dalekohledem, podněcuje naši netrpělivost. „Dnes máme ideální počasí na pozorování supů. Brzy vyjde slunce: Velcí dravci jsou závislí na termice a vždy létají blízko skalních stěn. Nebude to dlouho trvat a uvidíme první.“
A zatímco dole šumí potok Krumlbach a na vlhkých skalních stěnách ještě visí poslední závany mlhy, vyrážíme na tento zvláštní druh ornitologické výpravy: túra Krumltalem k chalupě Bräualm zabere dobré dvě hodiny. Deset dravců, jak nám bylo slíbeno, bychom měli určitě vidět. Když je dobrý den, může jich být až padesát!
Krumltal, údolí supů v Raurisertalu © © Nationalpark Hohe Tauern, Creatina
Návrat supa do přirozeného prostředí
Vysoko čnějící skalní stěny tak přesně odpovídají ideálnímu stanovišti orlosupa bradatého, že tady již v 80. letech 20. století bylo rozhodnuto o znovuosídlení vyhynulými ptačími druhy. „Orlosupi bradatí původně pocházeli z Alp. Poslední exemplář byl zastřelen v Rakousku v roce 1906.
Supi nikdy nebyli obzvláště ceněni. Kvůli jejich velikosti, možná také kvůli vzhledu, a protože jsou to mrchožrouti, okolo nich vzniklo mnoho hororových příběhů,“ vypráví Mariella Voglreiter cestou. „Jedna z věcí, která se o nich říkala, byla, že odnášejí jehňata a kamzíky, a dokonce že jedí děti.“
Sup jako hygienická policie
Děti v naší skupině vyděšeně zírají. Ne, samozřejmě, že nic z toho není pravda! „Supi jsou dokonce jakousi hygienickou policií v Alpách,“ pokračuje Mariella. „Zajišťují, aby byla uhynulá zvířata včas zlikvidována. K tomu supi provádějí průzkumné lety a jakmile objeví mrtvé zvíře, přivedou celý svůj klan na hostinu. Supi jsou velmi společenská zvířata: vždy se dělí! Zatímco supi bělohlaví žerou maso, orlosupi bradatí se živí hlavně kostmi, šlachami a svaly. Tak dostali svou přezdívku „lamači kostí“.
Nyní se zvětšují i oči dospělých. Kvůli vzrušujícím příběhům, které Mariella vypráví, ale také proto, že se po půl hodině zastavuje a vybaluje dalekohledy. „Tak, tady jsou,“ říká a ukazuje nahoru. A je to pravda, krouží tam nahoře! Mohutní supi s dvoubarevnými křídly, která mají rozpětí až tři metry. „Tohle nejsou orlosupi bradatí, ale supi bělohlaví,“ vysvětluje Mariella Voglreiter. „Jsou tu jen na léto a do na podzim se vrátí Chorvatska.“
Sympatická průvodkyně Národním parkem Mariella Voglreiter © Alpine Management Art Media GmbH
První seznámení se supy
Ptáci majestátně krouží vzduchem: dva, tři a ještě jeden! Najednou už trochu chápete, proč se jich lidé ještě před více než sto lety báli. I z dálky se zdají být obrovští. Velký zobák září na slunci a těla ptáků vrhají tmavé stíny na skalní stěny. „Ty jsou také známé jako spací stěny,“ vysvětluje Mariella Voglreiter. „Zatímco orlosupi bradatí staví velká hnízda, supi bělohlaví raději jen stojí a spí čelem ke skalní stěně.“ Jak pohodlné!
V Raurisertalu můžete pozorovat orly nebo supy © National Park Hohe Tauern
A zatímco se všichni postupně dívají dalekohledem nebo fotí, pohledem dál bloumají ve výšinách. Pokud jste ze začátku nic neviděli, oko si brzy zvykne. A tak netrvá dlouho, než se objeví další ptáci: první orlosupi bradatí! Zatímco svišti už dávno zmizeli ve svých podzemních obydlích (mezi supy by mohl být také orel), postupujeme pomalu vpřed. Úžas a zvědavost, které nutí neustále se dívat dalekohledem, jsou příliš silné.
Koukat kde co lítá
Nakonec dorazíme do Bräualm. Natěšení a stále s pohledem do oblak „kde co lítá“. Selka nás zdraví: „Griaß euch! Tak viděli jste supy?“ Naši fascinaci chápe a slibuje nám: „Jen si tady sedněte a dejte si něco k jídlu, dnes létá supů spousta. Budou se na vás shora dívat, jak si dáváte svačinu a o něco později vás pak doprovodí z údolí domů.“ A měla pravdu.
SE STRÁŽCEM NÁRODNÍHO PARKU DO „ÚDOLÍ SUPŮ“
Každý, kdo chce pozorovat orlosupy bradaté nebo supy bělohlavé ve volné přírodě a v přirozeném prostředí, má po celé léto možnost zúčastnit se exkurzí v rámci „Letního programu se strážci Národního parku“. Exkurze vedou zkušení průvodci Krumltalem. Výstavu „Králové oblohy“ si můžete prohlédnout také v Rauris-Wörth.
Krumltal lze samozřejmě projít i individuálně. Ochrana kmene orlosupa bradatého má však nejvyšší prioritu, zejména na začátku léta. Lidé by neměli opouštět stezky v okolí hnízd, zakázáno je také filmování a fotografování v prostoru hnízda. Turisty vyzýváme, aby byli ohleduplní a zdrželi se průzkumnických túr takzvaně na vlastní pěst.
